KontaktyPressMapa Tiskoviny Fotogalerie »E-card«

Program Noci kostelů 1. června 2012

Komentované prohlídky

»»» Moje Noc

Po celé odpoledne, s přestávkami na jednotlivé části duchovního programu, budou probíhat komentované prohlídky kostela a jeho vybavení.

• Praha 1 - Nové Město, kostel Nejsvětější Trojice
• 12:45 - 22:00 hodin

Kostel vznikl na místě bývalého židovského hřbitova (umístěného zde od roku 1254), který byl v roce 1478 zrušen a jeho pozemek parcelován. Na místě pozdějšího chrámu a konventu bylo několik domů, O jednom nevelkém z nich se prameny zmiňují poprvé k roku 1541; tehdy však byl pustý. Patrně byl renesančně rozšířen, znovu barokně mezi léty l692 - 1707. Také druhý dům byl r. 1556 poustkou, označován je v pramenech jako stodola, ale asi již před r. 1616 byl přestavěn na obytný dům. Roku 1635 se dostal do majetku Opperštorfů, stejně jako sousední třetí dům (1638). Oba domy získaly šosovní hodnotu (zmíněna 1654). Domy odkoupili roku 1708 trinitáři, kterým již roku 1705 povolil císař Leopold I. zřízení konventu. Trinitáři zatím používali stávající stavby, v nichž si roku 1708 zřídili domácí kapli. Ve stejném roce sepsal představitel řádu smlouvu s donátorem, Janem Ignácem Dominikem, baronem Putzem z Adlerthurnu a současně (17. 8. 1708) i se staviteli Kryštofem Dientzenhoferem a Janem Jiřím Aichbeuemm. Po zahájeni stavby v roce 1708 došlo k určitým změnám původního projektu Octavia Broggia: 22.3.1710 bylo rozhodnuto o vypuštěni oratoří v lodi a o nové přístavbě vysunutého presbyteria, nad nějž měla být posunuta plánovaná věž. Roku 1711 pak byla změněna i podoba kleneb, kde pouze ústřední prostor měl dostat kupoli s lucernou, a dohodnuta byla výstavba symetrických sakristii kolem presbytáře. Nelze vyloučit, že tato změna byla provedena na základě návrhu Kryštofa Dientrzenhofera, protože obdobné řešeni kupole se objevuje i u poutního kostela ve Chlumu Svaté Máří. Podle chronogramu na průčelí byl zřejmě roku 1712 kostel v hrubé stavbě dokončen, i když k vysvěcení došlo až v červnu 1713. Do roku 1716 pak byl pravděpodobně vybudován i konvent, rovněž z Putzových peněz. V roce 1719 se v nice ohradní zdi osazovala socha sv. Jana Nepomuckého (chronogram ale datuje sochu do roku 1723). Někdy kolem poloviny 18. století došlo k úpravám kruchty a doplnění interiéru, opětovně lze změny zaznamenat k roku 1779, kdy vedle nově instalovaných oltářů byly otlučeny i staré omítky a nahrazeny novými s malbou Antonína Schlachtera.
V důsledku josefínských reforem došlo v roce 1783 také ke zrušení trinitářského konventu, posléze proměně-ného na kasárny a uzavření kostela. Po protestech věřících však byla činnost chrámu obnovena, když do něho byla v roce 1784 přenesena farnost ze sv. Martina ve zdi Při zahradní zdi byla postavena nová fara podle návrhu P. Wiedhoffa. V roce 1879 došlo k nevhodnému restaurováni fresek interiérů akademickým malířem Königem, pří níž silně poškozené části nahradila ornamentální malba. Roku 1889 byl zbořen bývalý konvent, bloková dvoupatrová budova, členěná do Lazarské ulice jen jednoduchými kordónovými římsami a pravoúhlými okny. V roce 1912 byla přenesena socha sv. Jana Nepomuckého na své dnešní místo do kubistické edikuly. Novou fasádu dostal kostel v roce 1896 a 1991.
Západní dvouetážová vstupní fasáda s charakteristickým vertikálním trojdělením se obrací do Spálené ulice. Střední část konkávně vystupuje do poměrně mělkého risalitu, který je od bočních os oddělen pilastry, probíhajícími i v zaobleni v redukované formě. Je zajímavé, že na původních Broggiových plánech jsou navrženy korintské hlavice, když ve 2. etáži chtěl použit iónské. Tento prohřešek proti superpozici řádu byl při realizaci naštěstí odstraněn. Boční osy pak ohraničuje vždy dvojice pilastrů. Pilastry nesou plně vyvinuté kladí, jen lehce porušené nad okny bočních os segmentovým vzdutím. Ve vlysu se objevuje nápis SANCTISSIMÆ AC DIVINÆ TRINITATI (1712). Římsa, ukončující kladí, má neklasickou profilaci, upravenou zřejmě při ukončení stavby nebo ještě později. Přízemi prolamuje trojice vchodů odlišného slohového charakteru, z nichž pouze střední z části odpovídá původnímu Broggiovu návrhu. Edikulový portál má plně vyvinuté kladí s pamětním nápisem donátorů: IOANNES IGNATIVS ET THERESIA / BARONES DE PVTZ / ECCLESIAM FIERI FACEREVNT. Rozeklaný zvlněný štít portálu vyplňuji alianční znaky. Dvoukřídlé, plechem pobité dveře zdobí rokokové motivy nejdříve zdoby kolem po1oviny 18. století. Boční portálky svým pokročilým ostěním a štukem zdobenými supraportami, které ukončuji sféricky trojúhelné římsy nepatři do původního Broggiova projektu. Byly výrazně ovlivněny soudobou tvorbou Giovanni Battista Alliprandiho. Také u těchto portálků jsou rokokové dveře. Nad všemi vchody prolomená okna mají ještě typický broggiovský charakter s převýšeným překladem ve střední čisti; střední okno s uchy je širší. Ve 2. etáži nahrazují postranní osy již jen volutově stočená křídla: za volutami jsou umístěny sokly se sochami sv. Jana z Mathy s otrokem (vlevo) s sv. Felixe z Valois s parožím (vpravo). Střední část vymezenou pilastry, které nesou opět plné kladí a ukončuje segmentový štít (v tympanonu: Božím okem v oblacích), prolamuje polokruhově ukončené okno. Vpravo od průčelí kostela je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která bývá nespolehlivě řazena do okruhu prací Josefa Michaela Brokofa. Rámce ji tvoři kubisticky pojatá zídka související s architekturou sousedního domu Diamant. Vlevo za krátkým úsekem ohradní zdi s polokruhovou brankou je silně poškozená socha sv. Judy Tadeáše, podle chronogramu málo čitelného nápisu datovaná do r. 1734; je spojována s produkcí dílny Matyáše Bernarda Brauna.
Severní boční průčelí se shoduje s protějškovým; členěno je pilastry s iónskými hlavicemi dotři os prosvětlených okny suchy. Jižní fasádu pak dodatečně prolomil vchod, opatřený novobarokní edikulou, datovanou letopočtem 1863. Dodatečně byla do otvoru vložena kubistická kašna, související opět s výstavbou vedlejšího nárožního objektu. Východnímu průčelí dominuje věž původní zvonice nad presbyteriem, vymezená pilastry, které však nesou pouze úseky kladí. V přízemi je kartuše s trinitářským emblémem rovnoramenného kříže (dnes v chybných barvách), druhotně užitá. Závěr kostela byl nové upraven po odbourání konventní budovy do symetricky umístěných sakristii s oratořemi v patře.
Chrám je řešen jako trojlodí, s výrazně centralizující dispozici o devíti polích a presbytářem, v původním návrhu vtaženým do stavby, později připojeným v ose. Jednotlivá pole mají téměř čtvercový půdorys, přičemž středná loď je širší než boční. Proti původnímu návrhu, v němž se objevovaly pouze kopulové klenby, byly nakonec prostory zaklenuty střídavé plackami a klášterní klenbou. Jednotlivá pole oddělují pasy, které jsou svedeny na pilíře s okosenými nárožími. Pilastry na pilířích jsou kompozitní, jim odpovídají přízedni pilíře rovněž s přiloženými pilastry. Výškově je prostor téměř stejnolodní, pouze střední kopule na tamburu zasahuje do střechy, nad kterou vystupuje lucernou. Osvětlení oken prolomených v tamburu ovšem zprostředkovávají vikýře, další světlo proudí otvory v báni. Poměrně štíhlé pilíře, s konkávně vyhloubenými rohy, nesou plně vyvinuté kladl s hladkým vlysem. Okna se segmentovými záklenky doplňuji novější kovové konstrukce. Kolem poloviny 18. století vestavěná kruchta je podklenuta plackou, zpřístupňuje ji původní barokní vřetenové schodiště vestavěné do „pilíře‘, Zábradlí je dřevěné, konkávkonvexně projmuté, s dřevěnými kuželkami; poprsnici zdobí jemný štukový dekor, uprostřed pod korunou, nesenou andílky, je kartuše s trinitářským znakem. Na bočních stranách jsou v kartuších polopostavy zakladatelů, sv. Felixe a sv. Jana z Mathy. Triumfální oblouk kněžiště vytvořila srostlice pilastrů s konkávně prohnutými rohy. Součásti architektonického řešení interiéru jsou nástěnné malby z roku 1779. Na klenbě presbytáře je Bůh zobrazen jako Trojjediný, mezi presbytářem a kupoli Samojediný (nad rozbitou modlou), v kopuli jako Veliký nad padlými anděly, doprovázený v pendentivech symboly svátosti oltářní, pokání, biřmování a křtu. Nad kruchtou byl původně Mocný, bořící zdi Jericha (zabíleno), pod kruchtou Svatý, zjevující se Mojžíšovi. Na východní stěně jižní lodi Pán života a smrti, přijímající Noemovu oběť po potopě, v první jihovýchodní kopuli Stvořitel prvních lidí, ve středním poli Spraved1ivý - příběhem Jonáše, V jihozápadní klenbě Trestající svatokrádež Heliodorovu, na východní stěně severní lodi Bůh, přijímající oběť Ábelovu, na severovýchodní klenbě Prozřetelný - s nalezením Mojžíše na břehu Nilu a na severozápadním poli Divuplný – s obrácením sv. Pavla. Mřížka oddělující kněžiště je novodobá, z konce 19. století, stejně tak i podlaha z cementových dlaždic. V dnešní sakristii jsou valené klenby s pětiokými výsečemi.
Zařízení:
Vzhledem k faktu, že v kostele probíhala od 70. let dlouhá rekonstrukce, bylo možno popsat jeho zařízení jen podle starší literatury a dokumentace Pražského památkového střediska.
Kostel byl vysvěcen v červnu r. 1713 a měl tehdy kromě hlavního šest bočních oltářů. Ty sestávaly z mramorových mens, nad nimiž visely obrazy v bohatě řezaných rámech. Kolem poloviny 18. století byly mensy doplněny rokokovými tabernákly se sochami a některé obrazy vyměněny za nové. V letech 1777-80 došlo k renovaci interiéru, při niž oltáře dostaly nové mensy sarkofágového typu z umělého mramoru a původní malba stěn a kleneb byla nahrazena novou, od pražského malíře Antonína Schlachtera. K roku 1783 měl kostel 9 oltářů, proti roku 1713 přibyly oltáře sv. Michala de Sanctis a Krista tmím korunovaného. Roku 1879 byty fresky nešťastně obnoveny akademickým malířem Königem. Protože po jeho zásahu malba práškovatěla, došlo roku l947 k nové restauraci fresek, nejprve opět neodborně W. Jizerským a pak R. Adámkem, který zachránil fresky na pendentivech. Schlachterovy malby z roku 1779 byly v duchu josefínské zbožnosti věnovány božím atributům. (viz popis architektury)
Hlavní oltář má pozdně barokní mensu z umělého mramoru, za ní je vysoká tabernáklová stavba snad z poloviny 18. století se dvěma klečícími anděly po stranách a re1iéfy Zvěstováni a Narození Páně nad brankami, na nichž stoji sv. Václav a sv. Josef. Dvířka tabernáklu jsou z doby kolem roku 1780, jeho kupolka vrcholí symbolem Božího oka mezi dvěma cheruby. Nad tabernáklem visí obraz Nejsvětější Trojice od Franze Antona Maulbertsche z roku 1775 v rámu, sestaveném z obláčků a andílků.
Po stranách triumfálního oblouku je na severní straně oltář lmmaculaty, jejíž socha mezí dvěma anděly byla koncem 19. století nahrazena Pannou Marií Lurdskou. Po jižní straně oltář Ecce hommo s rokokovým tabernáklem kolem roku 1770 a sochou Krista kolem roku 1720 mezi dvěma klečícími anděly. Boční oltáře v obou bočních lodích jsou téměř vesměs shodně komponovány: mají oltářní mensy z umělého mramoru kolem roku 1780 a nad nimi titulní obrazy světců v bohatě řezaných akantových rámech, zdobených stuhou a slunečnicovými květy převážně zdoby kolem roku 1713. Obrazy lze zhruba odhadnout jako díla v rozmezí Willmannovy následnosti a počátků Václava Vavřince Reinera.
V severní lodi postupují od východu k západu oltáře:
1) oltář sv. Michala de Sanctis s rokokovým tabernáklem, původně náležejícím oltáři sv. Jana Nepomuckého, neboť jeho andílci nesou světcův Jazyk a Paladium, prostřed tabernáklu je relikviář sv. Prospera. Titulní obraz sv. Michala de Sanctis, měnicí srdce s Kristem, pochází snad z Willmannovy následnosti.
2) oltář sv. Anny, nad mensou rakev s figurou sv. Prospera, po stranách sedící sochy sv. Anežky Římské a Judy Tadeáše. Výše obraz sv. Anny, stylem i rámem podobný předchozímu.
3) oltář s. Jana z Mathy a Felixe z Valois. Na mense po stranách obrazu světice 4 pylonové relikviáře kolem roku 1770, titulní obraz i rám jako předchozí.
V jižní lodi (od východu k západu) oltáře:
1) oltář archanděla Michaela s tabernáklem kolem roku l780, jenž patrně náležel oltáři Ukřižováni, neboť jeho andělé nesou reliéf Pěti ran Kristových a nástroje jeho umučeni. Titulní obraz i rám shodný s předchozími.
2) oltář sv. Josefa (sv. Rodiny) má snad původní mensu z roku 1713. Uprostřed tabernáklu zasklená skřínka se soškou Pražského Jezulátka, po jejíchž stranách stojí sv. Barbora a pravděpodobně sv. Rozálie (?), kolem roku 1710. V rámu, shodném s předchozími. obraz Svaté Rodiny, snad blízký malbě Václava Vavřince Reinera.
3) oltář sv. Jana Křtitele (Křtu Páně), na tabernáklu obraz sv. Apolonie mezi čtyřmi pylonovými relikviáři. Titulní obraz v rámu. shodném s předchozími, se zdá být méně kvalitní.
Kazatelna rokoková, bohatě zdobená anděly a rokajovým ornamentem, je datována chronogramem nápisu „Me PhILIppVs a CrVCe ConCIonator per benefaCtores eXstrVXIt AVro CoLoreqVe ornaVIt“ k roku 1755. Zpovědnice pozdně barokní kolem roku 1780, rokokové pontifikální křeslo se dvěma taburety. Křtitelnice cínová - drobný kotlík na třech nohách, zdobený, s víkem. Pražska kovářská práce je nápisem dedikovaná ke staroměstskému kostelu sv. Martina ve zdi a datovaná 1552. Na dnešní místo byla přenesena po r. 1785. Varhany novorenesanční z konce 19. století jsou na čelní straně positivu zdobeny původním rokokovým ornamentem. Kováni vrat v průčelí do Spálené ul. je dílem původní z roku 1713, dílem - zejména zevně - doplněno rokokově kolem roku 1780. Dveře do sakristie pocházejí z kostela sv. Martina vezdi, datovány k  roku 1500. Jejich původní výzdoba, znaky českého království, na nich bohužel už není.

 

Další informace:

Zapalte svíčku
Starý zvyk, zapálit v kostele svíčku za někoho blízkého i dalekého, zesnulého i živého.

Můžete si přinést svou svíčku nebo jednoduše zapálit některou z těch, kterých máme v kostele vždycky dostatek.

 

 

Informace o kostele:

WWW: http://trojica.reckokat.cz/

GPS 50°4'47.098"N, 14°25'11.724"E

Návaznost na dopravu:

tram 3, 9, 14, 24 - zastávka Lazarská

tram 6, 9, 18, 22 - zastávka Národní třída

 

Kontaktní osoba: o. Ján KOČERHA

     Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici číslo 6, původně klášterní kostel řádu trinitářů, byl postaven v letech 1708 – 1713, podle projektu architekta Octavia Broggia, staviteli Kryštofem Dientzenhoferem a Janem Jiřím Aichbeuerem. Donátory celé stavby byli baron Jan Ignác Putz se  svou manželkou Terezou.

       

     Chrám je řešen jako trojlodí, s výrazně centralizující dispozici o devíti polích a presbytářem. Součásti architektonického řešení interiéru jsou nástěnné malby z roku 1779.  

     Kostel, který si letos připomene 300 let od posvěcení, v současnosti slouží řeckokatolické farnosti Nejsvětější Trojice. Denně od půl šesté večer je otevřen všem, no v pátek 24. května 2013 především návštěvníkům Noci kostelů, které chceme i letos pozvat, třeba zapálit svíčku nebo si vyslechnout chrámový sbor. A nebo si jen na chvíli sednout do lavice.