Václavov u Bruntálu, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Kostel stojí na nejjižnějším okraji obce Václavova. Současný katolický chrám samozřejmě není původní; pozdně barokní stavba vyrostla v letech 1754-1755 na místě zbořeného gotického kostela neznámého zasvěcení (zvažuje se sv. Jiří) snad z konce 14. století, jehož existence je však písemně doložena až v 16. století, kdy jej využívali protestantští věřící. Katolický farář Andrea Schindler byl dosazen do farnosti v Dolních Velkrubech v roce 1627, tedy po Bílé hoře. Původní kostel měl mít obdélníkovou loď s věží na západní straně a kvadratickým presbytářem a měl být obklopen palisádovým plotem. Roku 1683 byl opraven a roku 1724 z popudu a peněz faráře Riedela vybaven novým oltářem v ceně 80 zlatých. O třicet let později byl nicméně zbořen a nahrazen novým chrámem Neposkvrněného početí Panny Marie. Fragmenty portálu dřívějšího kostela byly vloženy do soklu barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, stojící nyní obecního úřadu a patřící mezi nejcennější kulturní památky Václavova. O výstavbě nového kostela se začalo uvažovat už roku 1736 a jeho umístění se stalo předmětem kuriózního sporu. K farnosti Dolní Velkruby (tedy Dolní Václavov) totiž náležely v té době nejen Horní Velkruby (Horní Václavov), jejichž vlastní kostel zanikl někdy mezi lety 1579 a 1629, zřejmě za třicetileté války, ale i Kočov. Tehdejší velkrubský farář Anton Walter nechal na vlastní náklady zajistit stavební kámen pro nový chrám a dočasně jej složit na rozhraní Dolních a Horních Velkrub. Toto místo, konkrétně pozemek sedláka Fitze u císařské cesty, se totiž zvažovalo jako stavební parcela pro nový chrám, aby měli věřící z obou vsí stejně daleko do kostela. Věřící z Kočova měli být odškodění tím, že jejich filiální kostel bude povýšen na farní. Vývoj událostí šel ovšem jinou cestou. Biskupství novou farnost v Kočově nezřídilo a Kočovští, aby zabránili dalšímu prodloužení své cesty na bohoslužbu, zasáhli rázně. Kamení i stavební dříví, které k němu přibylo v roce 1754, vlastními silami přenesli na místo zbořeného gotického kostela a přinutili tak své souvěrce postavit kostel tam. Je nasnadě, že kdyby Kočov získal svou farnost včas, byli bychom dnes zvyklí míjet václavovský kostel přímo u silnice. Na tomto místě byla postavena jen malá kaple Panny Marie (zanikla po roce 1945). Nový kostel, vystavěný v pozdně barokním stylu, vyrostl na vyvýšenině na dolním konci Dolních Velkrub mezi lety 1754 a 1755. Náklady (bez materiálu) ve výši 1700 zlatých nesla obec a farář Josef Reichert. Kamení zajistil již o dvacet let dříve farář Walter a dřevo daroval řád německých rytířů jako patron kostela. Návrh pocházel z dílny krnovského architekta Georga Friedricha Ganse. Klenutá jednolodní stavba s půlkruhovým kněžištěm a hranolovitou věží se třemi zvony byla zakončena mansardovou šindelovou střechou (ta padla několikrát za oběť požáru po úderu blesku a byla časem nahrazena břidlicovou a posléze plechovou). Kostel v říjnu 1755 vysvětil bruntálský děkan Anton Thiel. V roce 1757 dostal kostel hlavní oltář a varhany, o jedenáct let později kazatelnu, v roce 1771 dva nové zvony. Roku 1792 namaloval bruntálský malíř Johann Caspar Fritsch pro kostel několik obrazů, mezi nimi milosrdného samaritána a obrazy sv. Kříže a Poslední večeře Páně pro boční oltáře, v téže době vznikl v dílně Josefa Dickela nový obraz Neposkvrněného početí Panny Marie pro hlavní oltář. Bohatě vyřezávané oltáře zdobené bílým nátěrem a typickým zlacením představují dodnes dominanty kostelního mobiliáře. Obrazy křížové cesty vytvořil pro velkrubský kostel roku 1857 Rudolf Templer ze Zlatých Hor. Starší varhany nahradily nové v roce 1930. Václavovský kostel si dodnes udržuje reprezentativní vzhled. Zaujme nejen zdobenými oltáři a dobovými obrazy (byť některé byly přemalovány), ale i ornamentální freskovou výzdobou dvou obloukových pásů, oddělujících klenby lodi, či zachovalými a funkčními varhanami. Do vnější podoby kostela přirozeně zasahují povětrnostní podmínky (v roce 2008 byla dokončena oprava střechy), do vnitřního vybavení bohužel zásahy nenechavých rukou. Kostel se stal několikrát terčem nájezdu zlodějů drobných církevních památek. Loupež, k níž došlo v červenci roku 2002, způsobila škodu ve výši 2,5 milionu korun. Odcizeno bylo především několik dřevěných soch svatých a andělů. Některé sochy byly nahrazeny, takže vnitřní prostor chrámu nepůsobí ochuzeně.