Chlístovice-Svatý Jan t. Krsovice, kostel sv. Jana Křtitele

Stručné informace o kostele

Kostel sv. Jana Křtitele je postaven v barokním slohu na původním raně gotickém půdorysu a s částečně dochovaným středověkým zdivem. Ke kostelu rovněž patří barokní márnice a dřevěná zvonice. Kostel je bohužel od roku 2005 vzhledem k personálnímu nedostatku a souvisejícímu sloučení farností duchovně spravován farářem až z Uhlířských Janovic, kterým je od roku 2016 vldp. Mgr. Michal Procházka, okrskový vikář vikariátu Kolín.

Bohoslužby (stav k 9. 3. 2018)

Pravidelná mše sv. je slavena každý první čtvrtek v měsíci od 17 h, nejbližší data mší sv. jsou: 5.4., 3.5., 7.6., 5.7., 2.8.

Poutní mše sv. je slavena nejbližší sobotu ke svátku Narození sv. Jana Křtitele (24.6.), v roce 2018 připadá na 23.6. od 14 h.

Stavební vývoj

Z původního raně gotického kostela s lodí a presbytářem se zachovaly pouze křtitelnice a část zdi s portálem na jižní straně kostela. V letech 1768-1772 byl kostel z větší části zbořen a znovu vystavěn na původním půdorysu. Ze stejné přestavby pochází také sakristie a márnice. O dvacet let později byl zrušen hřbitov u kostela a postaven nový na návrší za obcí. Areál kostela na jižní straně doplňuje dřevěná zvonice, jejíž stáří není známé, ale s jistotou přesahuje 100 let, neboť byla stavěna pro stav zvonů před rekvisicemi za 1. sv. války. V současné době zbyly kostelu velký historický zvon z 16. stol. a umíráček pořízený v roce 1919 jako náhrada za rekvírovaný.

Kostel prošel několika významnějšími opravami i ve 20. stol. Během opravy v roce 1967 se m.j. nalezl raně gotický portál zazděný v jižní stěně a dosavadní došková střecha byla vyměněna za prejzovou. V roce 2007 vichřice udělala díry ve střeše a do kostela začalo pršet. Dalších 5 let byl kostel uzavřen, než se podařilo získat prostředky na výměnu krovových trámů a položení nové střechy.

Výňatek z historie kostela

 Kostel sv. Jana Křtitele je poprvé zmiňován roku 1350 jako farní kostel kouřimského arciděkanátu, ale z jeho půdorysu a dalších znaků lze usuzovat, že jeho historie je ještě o půl století delší. Po husitských válkách byl kostel obsazován faráři pod obojí a náležel pod kutnohorskou konsistoř. Poslední nekatolický farář byl donucen k odchodu v roce 1623 a od té doby kostel až do 19. století náležel jako filiální pod vzdálenou faru v Nebovidech u Kolína. Reálně se v něm při vedení bohoslužeb střídali kněží z okolí.

Situace se změnila v polovině 18. stol., kdy kostel sv. Jana Křtitele dostal na starost lokalista (kaplan podřízený stále faráři v Nebovidech) z nedalekého poutního místa v Sudějově. V Sudějově měla vzniknout nová farnost a pro její potřeby byl zamýšlen nový krsovický hřbitov z roku 1792. Farnost v Sudějově však vznikla nakonec až o více než 60 let později. Kostel sv. Jana Křtitele byl filiálním kostelem sudějovské farnosti a mše sv. se v něm sloužila pouze jednou za tři týdny (ale např. pobožnost křížové cesty v něm byla každý týden).

V roce 1908 kostel nedbalostí kostelníka zčásti vevnitř vyhořel a byl uzavřen až do roku 1915, kdy nový farář dp. Josef Navrátil si získal sympatie místních neúnavnou snahou vrátit do kostela život. Chybějící části mobiliáře byly částečně zapůjčeny v jiných kostelích, částečně zakoupeny a později v 50. a 60. letech doplněny ze zrušených (hlavně klášterních) kostelů po okrese. Dlouholetý sudějovský farář a později okrskový vikář vikariátu Kutná Hora, vldp. Josef Šulc, incioval dvě velké opravy kostela v letech 1939 a 1967. Za pozornost stojí, že všechny opravy (včetně položení nových střech) byly provedeny brigádnicky místními obyvateli a za využití prostředků místního JZD. To bylo možné navzdory nepříznivému režimu m.j. proto, že vldp. vikář Šulc i ve svých více než 80 letech šel příkladem a pracoval na stavbě jako přidavač.

V 90. letech 20. stol. byl kostel dvakrát vykraden a zmizely vzácnější, drobné součásti mobiliáře a zbytek skončil v nenávratnu diecesního depositáře. Kostel ve Sv. Janu t. Krsovicích navzdory svému pohnutému osudu představuje cenné historické dědictví (alespoň na úrovni okresu), avšak mnohem větší hodnotu představují mnozí místní, kteří na něj nepřestali myslet a starat se o něj během všech těch let (často ač sami nejsou součástí Církve římskokatolické).