Nová Paka, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Dějiny kostela se začaly psát na konci 10. století, kdy podle legendy našli havíři ve stříbrných dolech u Zlatnice nedaleko Stupné zázračný obraz Rodičky Boží. Havíř Pavel, který obraz nalezl je přenesl do blízkosti svého bydliště u Nové Paky. Zde byla postupem času postavena kaple Panny Marie, která je historicky doložená roku 1414. Vznik bývalého paulánského kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Nové Pace je spojen s hrabětem Rudolfem z Tiefenbachu, který se rozhodl postavit u této kaple klášter Nejmenším bratřím sv. Františka z Pauly jako náhradu za zničený klášterl v Horním Rakousku. Základní kámen kláštera byl položen roku 1655. Bratři pauláni přišli roku 1644 z Plasů u Plzně nejprve na tvrz velkostatku v Chotči, kde měli hospodářské zázemí a do kláštera v Nové Pace byli uvedeni 8. května 1701, kdy byl klášter vysvěcen. Působením bratří paulánů začalo přibývat poutníků. Stávající kostelík nedostačoval, proto bratři uvažovali o postavení velikého klášterního kostela. V několika málo letech se podařilo ze sbírek doma i v cizině nashromáždit tolik peněz, že mohl být 11. června 1709 položen základní kámen nového kostela. Po patnáctiletém úsilí byla stavba kostela dokončena a kostel byl 11. srpna 1724 vysvěcen. Zasvěcen byl Nanebevzetí Panny Marie a památná soška Matky Boží (z přelomu 15. a 16. stol) byla přenesena na hlavní oltář, který byl zřejmě v té době jedinou výzdobou kostela. Mobiliář kostela byl doplňován postupně z dalších sbírek a darů věřících doma i v cizině. Proto byl kostel podruhé slavnostně vysvěcen 28. října 1732 královéhradeckým biskupem Adolfem Karlem. Ale po té byl mobiliář kostela stále doplňován až do jeho zrušení v roce 1789. Autora stavby klášterního kostela není možné jednoznačně určit, protože se nedochoval jediný spolehlivý záznam. Mluví se o rodu Diezenhoferů, především o Kryštofovi (1655-1722), s nímž jsou spojeny podobné stavby jako je kaple sv. Kláry v Chebu, kostel sv. Markéty v Praze Břevnově, kaple ve Smiřicích, klášterní kostel v Obořišti. Další kdo je zmiňován, je i Kilián Ignác Diezenhofer (1689-1751), Johann Lukas Hildebrandt (1668-1745), autor kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, a také Tomáš Haffenecker (1668-1730). Jezuita Jakub Blažejovský, podle zápisů, položil základní kámen kostela a během 15 let jej roku 1724 dokončil. Nikde se ale neuvádí, zda ho stavěl podle vlastního nebo cizího projektu. Nicméně celá stavba patří řešením a dynamikou svého vnitřního prostoru k vývojově nejpokročilejším stavbám pozdního baroka u nás. Půdorys stavby tvoří pět prolínajících se elips, které vytvářejí jednu mohutnou chrámovou loď bez kněžiště završenou klenbou. Monumentální loď je 41 m dlouhá a 18,2 m široká. Chrámovou klenbu, 20 m vysokou, zdobí fresky, zřejmě Josefa Kramolína, z období kolem roku 1770. Zobrazují Pannu Marii v nebeské slávě (centrální freska) a dále výjevy ze života sv. Františka z Pauly. Událost kdy sv. František, kterého vojáci hledali, adoroval před Nejsvětější svátostí oltářní a oni ho neviděli (nad oltářem) a freska u kůru znázorňuje sv. Františka v nebeské slávě. Nepřehlédnutelná je i iluzivní malba hlavního oltáře, do které je vsazen obraz představující Nanebevzetí Panny Marie od neznámého autora z pol. 18. stol. Kostel má celkem sedm postranních oltářů. Tři páry proti sobě stojících oltářů jsou vždy stylově stejné. První dva, oltář sv. Františka z Pauly se sochami sv. Norberta a sv. Vojtěcha, a oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského, jsou přísně barokní. Autorem obou oltářních obrazů z roku 1730 je významný český malíř Petr Brandl. Prostřední dvojice oltářů s empírovými prvky připomíná Stětí sv. Jakuba a Obrácení sv. Pavla. Obraz Stětí sv. Jakuba je od Josefa Füricha z roku 1831. Na oltáři najdete sochy sv. Jana Křtitele a sv. Judy. Sochy jsou zřejmě z původního oltáře, datované kolem roku 1730. Obraz Obrácení sv. Pavla je od Josefa Zeleného z roku 1859, sochy světců na tomto oltáři jsou také barokní. Třetí dvojice oltářů je opět barokní a to oltář Svatého kříže a svatých Jáchyma a Anny s obrazem od méně známého malíře G. Majora z roku 1734. Posledním sedmým oltářem je Růžencový v pseudogotickém slohu, jehož autorem je novopacký sochař Jan Sucharda. Oltář je z roku 1857. Kazatelna stojí na místě původní barokní a je jistě svou výzdobou bohatší než předešlá. Jde o práci po roce 1770. Obrazy křížové cesty jsou z roku 1832 a jejím tvůrcem je Jan Sucharda mladší. Jihozápadní stranu lodi kostela v celé šíři uzavírá kůr s barokním zábradlím a varhanami, které jsou dílem Josefa Horáka z roku 1750. Bratři pauláni působili v Nové Pace pouhých 88 let a jejich působení změnilo tvář i život celého města. V době největšího rozkvětu se konalo v Nové Pace ročně šest poutí, na které přicházelo až 25 tisíc poutníků ročně. Novopacký klášter, tak jako mnoho jiných v naší zemi, postihly reformy císaře Josefa II., který 31. října 1785 klášter zrušil. Pauláni odcházejí z Nové Paky definitivně až v 1789. Všechny zveme k návštěvě našeho klášterního kostela.