28.05.2021
NOC KOSTELŮ

Program Noci kostelů 28. května 2021

Otevřená modlitebna

Možnost zastavení a ztišení v sakrálním prostoru modlitebny v čistém modernistickém slohu z 30. let 20. století.

OKOLNOSTI VZNIKU SBOROVÉHO DOMU ČCE VE STRAŠNICÍCH

Na prahu 30. let dvacátého století byly Strašnice starou příměstskou obcí s velkými statky, situovanou v okolí (dodnes stojící) secesní budovy školy u dnešní stanice metra Strašnická. Na západě a na severu od jádra obce vznikaly již od začátku století vilové kolonie, které tehdy stále ještě obklopovala zemědělská krajina s poli a loukami. Ale tramvaj zde již jezdila – částečně po vyvýšeném náspu, předznamenávajícím úroveň budoucí uliční sítě.

Na přelomu 20. a 30. let pronikal do pražských ulic, důrazně a na svou dobu odvážně, kon­struktivismus a funkcionalismus, ale objevily se i budovy a interiéry ve stylu art deco. Právě v roce 1930 vznikla v Praze taková charakteristická a stěžejní díla moderní sakrální architektury, jako dva římskokatolické chrámy - Plečnikův kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad a Gočárův kostel svatého Václava na náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích. V takové době a za takové atmosféry byly v roce 1930 položeny v dnešní Kralické ulici základy strašnického sborového domu Českobratrské církve evangelické, který navrhl architekt a stavitel Štěpán Kadlec.

Evangelické církve se obecně zaměřovaly na architekturu spíše rozměrově skromnější (až na výjimky, jako jsou třeba sbory ve Střešovicích nebo na Smíchově) a více se soustředily na interiér, vytvářený v tomtéž duchu: sloh moderní, ne ovšem extrémně moderní. Jakýsi umírněný pokrok s ohledem na tradice, čemuž nejlépe odpovídal právě konstruktivismus. A v podobném duchu byla pojata i budova strašnického sborového domu: žádný chrám, nýbrž víceúčelový dům s byty a s dostatečně prostornou modlitebnou zasunutou do dvora.

Dnes snad ještě víc než v době svého vzniku akcentuje takové pojetí evangelický přístup k víře: vlastní obsah by se neměl projevovat vnější nápadností a upozorňováním na dálku. Dům se zvenčí nijak výrazně neodlišuje od ostatních – kromě bronzového kalicha na fasádě. To pod­statné, tedy vlastní modlitební prostor, je záležitostí interiéru. Božímu slovu v jeho plnosti je možno naslouchat ve dvorním traktu, kam se vstupuje suterénem.

PŮVODNÍ PODOBA A POZDĚJŠÍ ÚPRAVY DOMU A MODLITEBNY

Projekt obytného domu od architekta Štěpána Kadlece od začátku počítal s nádvorní stavbou mod­litebny, jež byla situována do suterénu, takže na stavební parcele neby­lo třeba pořizovat nákladné výkopy pro základy této stavby. Do úrovně mezaninu byla přímo v domě umístěna shromažďovací místnost (kruchta) tak, aby pro návštěvníky mohla být při shromážděních otevřena okna pro spojení s vlastní modlitebnou. Stavba byla zahájena dne 15. června 1930 a byla dokončena již po šesti měsících. Brzy však členové sboru konstatovali, že postavená modlitebna nebude svou velikostí stačit, a proto již v roce 1934 zakoupil sbor přímo za modlitebnou ještě druhou část parcely. Ing. František Weigner navrhl a provedl přístavbu stá­vající modlitebny, kterou zvětšil asi o jednu třetinu. Rozšířená modlitebna byla znovu otevřena 25. října 1936.

Díky výše zmíněnému pojetí „umírněné moderny“ vznikla střízlivá a v podstatě velmi jednoduchá architektura modlitebny. Estetický účinek je zde dán již samotným prostorem, a také jeho dokonalou souměrností. Do určité míry dekorativní je pouze strop se stylizovaným pravoúhlým kazetováním, a také okenní výplně členěné svislými obdélníky, dodávajícími sálu výrazně vertikální prvek. Původně, v době vzniku, se zdála taková architektura snad stále ještě příliš modernisticky jednoduchá, a tak byl její účinek poněkud ztlumen zařízením interiéru, které v sobě neslo ještě některé prvky secese nebo již stylu art deco. V původní podobě měl celý prostor vrchní i boční osvětlení. Průčelí vévodil velký zlatý kalich uprostřed varhanního prospektu, kalich byl aplikován i na přední straně stolu, všechny lampy měly tvar kalicha. Tak četné použití tohoto symbolu odráželo nálady doby vzniku modlitebny, v níž ještě přežívala potřeba vymezit se proti katolické většině.

Počátkem 70. let byla ve dvorku přistavěna místnost pro Nedělní školu. Došlo také k důslednému oddělení provozu domu od provozu modlitebny (obě spodní schodiště byla oddělena zdí). Zásadní rekonstrukcí ale procházel sborový dům především na přelomu 80. a 90. let a v letech následujících, mimo jiné díky dotacím Pražského magistrátu. Úpravy kruchty daly vzniknout dětské míst­nosti i malé kuchyňce, vedle modlitebny byla zřízena šatna. Poslední úprava přinesla také radikální změny výtvarného ztvárnění vlastní modlitebny. Zmizela kazatelna, varhanní prospekt, veliký zlacený kalich i původní stůl. A tak dnes můžeme obdivovat konstruktivismus (nebo již funkcionalismus?) mod­litebního prostoru v plné kráse jeho stylové dokonalosti.

Všechno začalo objevením dřevomorky a nutností nahradit parketovou podlahu dlaždicemi. Ve spolupráci s architektem Jiřím Boháčem bylo vypracováno nové řešení průčelí bez varhanních píšťal i kazatelny. Byl navržen nový stůl ve tvaru kříže a boční osvětlení skleněnými koulemi s trojím režimem zapínání a zvláštní nasvětlení předního prostoru. Architekt Boháč navrhl i bílou malbu stěn a žluté vybarvení i tvarové řešení dřevěné stěny před varhanami, do jejíhož středu umístil kříž - sym­bol kalicha byl nahrazen symbolem kříže, který spojuje všechny křesťany.

Tato poslední úprava podtrhla svátostnost celého prostoru. Tvarově zjednodušené průčelí neodvádí pozornost a soustřeďuje ji ke stolu Páně, odkud se čte i káže. Prostor vyzařuje zvláštní spiritualitu, jejíž emoční působivost se nepříčí evangelické stří­zlivosti. Vysoké estetické hodnoty čelního prostoru je dosaženo proporční vyvážeností použitých prvků. Nasvětlení dvěma halogenovými reflektory celkový dojem jenom umocňuje. Současná podoba interiéru modlitebny tak dobře souzní s architek­turou stavby samé.

Informace o kostele

WWW: http://cce-strasnice.cz/

Adresa kostela: Kralická 1001/4

GPS: 50°4'31.905"N, 14°29'25.252"E

Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Daniela Vojtíšková

Návaznost na dopravu:

Metro A „Strašnická“, od něj jděte Starostrašnickou ulicí a Kralická je čtvrtá ulice vpravo. Nebo můžete jet od metra ještě jednu zastávku jakoukoli tramvají na "Vozovna Strašnice" a kousek se vrátit.

Tramvaje z centra:

5 (do zastávky Vozovna Strašnice, potom vpravo Starostrašnickou a Kralická je první vlevo),

26 (do zastávky Nad Primaskou, přejít koleje, jít kousek zpět).

Křesťanské chrámy obvykle dominují svému okolí a člověk do nich nejčastěji stoupá po schodech. Strašnický sborový dům v řadě okolních činžovních domů nijak nevyniká a do strašnické mod­litebny musíte sestoupit hodně hluboko, celých 14 schodů.

Každou neděli i ve významné svátky se tu káže evangelium. Pokaždé se přitom sejdou obyčejní nedokonalí lidé, toužící postavit své životy pod moc slova Božího a nechat světlem evan­gelia prozářit svou nezvládnutou přítomnost. Tady společně chválí Boha, tady se modlí, přijímají chléb a víno. Další pravidelná setkání se konají i během týdne – pro děti, pro mládež, starší generaci a další. Podrobný program naleznete na stránkách sboru. Někdy také spolu vyrážíme na výlety pěší i na kolech, na vycházky nebo víkendové pobyty. K našim setkáním a akcím jsou všichni zváni.

 

Noc kostelů na Facebooku Kanál Noci kostelů na Youtube