Kostelec nad Orlicí, kostel sv. Jiří

Současný děkanský kostel sv. Jiří nechal v letech 1769-73 postavit Kryštof Gavriani stavitelem Františkem Kermerem (1710-1786) z Hradce Králové. František Kermer byl žákem Kiliána Ignáce Dienzenhofera(1689 až 1751), který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Jedná se o vysoce architektonicky kvalitní pozdně barokní kostel na půdorysu protáhlého (latinského) kříže s trojboce uzavřeným presbytářem, nízkou neprosvětlenou kopulí nad křížením a s čtvercovou sakristií v ose. Presbytář je od lodi oddělen kamennou mřížkou zhotovenou patrně podle návrhu Františka Kermera. Západnímu průčelí dominují po obou stranách dvě hranolovité věže, v nichž jsou umístěny zvony. Kostel byl po dokončení a po požáru roku 1777 postupně vybavován. Pozdně barokní a rokokové zařízení z období kolem roku 1778 bylo pseudoslohově renovováno v letech 1891-1893. Nad sloupovým klasicizujícím pozdně barokním hlavním oltářem je zavěšen obraz sv. Jiří z r. 1891 od Adolfa Wernera. Na tabernáklu mezi dvěma adorujícími anděly (1778) stojí již zmiňovaná pozdně gotická socha Madony. Čtyři boční oltáře jsou pozdně rokokové (kolem r. 1780). Na severní straně příčné lodi stojí oltář sv. Václava, na jižní straně sv. Antonína Paduánského, na severní straně lodi Panny Marie Lurdské a jižní sv. Jana Nepomuckého. Vše kolem roku 1893. V podvěží je kaple sv. Kříže s téměř klasicistním sousoším Kalvárie (kolem r. 1780). U předního polopilíře je postavena rokoková kazatelna (kolem r. 1780), lavice z téže doby jsou mistrnou ukázkou řezbářského umění. Křížovou cestu namaloval A. Múhler podle Fiihricha. Pod kruchtou visí obraz sv.Aloise, jehož autorem je J.Umlauf (1892). U jižních dveří - vedle svatostánku a zpovědnice stojí kříž od akademického sochaře Leoše Kubíčka datovaný do let 1934-1935. Tento kříž daroval patron kostela hrabě František Kinský. Je to jedinečná ukázka modernistického umění, zvláště, když v tomto období tvorba s náboženskou tématikou nebyla příliš častá. Dnešní varhany jsou dvoumanuálové (12 rejstříků) z r. 1863 od Amadea Hanische z Rychnova n. K., nejstarší známý varhanní pozitiv postavil roku 1698 Theodor Agadoni. Nepochybně nové varhany byly pořízeny po dokončení kostela v r. 1773, v roce 1849 měly stejnou dispozici jako ty nynější. Na severní straně kostela se nachází kamenný kříž z počátku 19. století, přemístěný z náměstí. V prosinci roku 1907 byly před chrámem položeny nové kamenné schody, které nahradily schodiště dřevěné. Vitráže v kasulových oknech (název je odvozen od podoby s kasulí - kněžským ornátem) jsou darem obyvatel města, kteří tímto vyjadřovali svoji vděčnost nebo vzpomínku na svého příbuzného. V chrámové lodi jsou figurální výjevy s anděly nad oltáři Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, dále figurální okna s kartušemi a obrazy sv. Václava a sv. Ludmily (roku 1913 ) od paní Anny Moravcové na památku manžela. V presbytáři jsou dvě figurální okna z roku 1919 sv. Karla Boromejského a sv. Josefa, kterou darovaly rodiny na památku svých padlých synů v I. světové válce. Všechny vitráže ve svém výtvarném pojetí nesou známky secese. V létě 1913 byly vyčištěny varhany Antonínem Mölzerem z Kutné Hory a přidány dva rejstříky gambu a voxcelestis. V roce 1916 se přistoupilo k další rozsáhlejší opravě kostela sv. Jiří, neboť začala opadávat zevní omítka a hrozilo sesutí římsového zdiva, stavební práce vedl stavitel Vincenc Hlaváček. Vnitřní opravy byly provedeny za dozoru mistra Pantaleona Majova benediktina z Emauz - znalce církevního umění. Nátěry ve čtyřech barvách - bílé, kostěné, šedé a krémové. K čistému provozu kostela přispělo zavedení elektrického proudu na náklady majitele zdejšího pivovaru Karla Loma. V roce 1920 přibyl ve věži nový zvon (poledník, umíráček) ulitý ve zvonařské dílně firmy Winter v Broumově vážící 90 kg.