Praha-Velká Chuchle, kostel Narození Panny Marie, Malá Chuchle

Od října 2018 má kostel oficálně ve správě naše 9. Pravoslavná církevní obec,

Ελληνορθόδοξη ενορία Πράγας - Řeckojazyčná pravoslavná farnost v Praze.

Byl jí laskavě dán do užívání Římskokatolickou církví; osobně se o to  zasloužil zejména kněz Josef Ptáček, za což mu patří vřelé díky. Ze strany Pravoslavné církve pomohl náš arcibiskup Michael -  i jemu uctivě děkujeme. Také děkujeme všem dárcům, kteří přišpěli a přispívají na úpravu a chod kostela.

Duchovním správcem farnosti je kněz Cyril K. Sarkissian (Πάτερ Κύριλλος) - viz kontaktní údaje.

Jsme menší farnost, v "novém" svatostánku jsme začali působit na podzim 2019.

Nechodí k nám jen Řekové a Kypřané, nýbrž i křesťané ze všech možných jiných zemí (ČR, Rumunsko, Ukraina, USA...).

S knězem se domluvíte kromě řečtiny i česky, anglicky, francousky, rusky... 

Kostelík prošel základní rekonstrukcí a nezbytnými úpravami. Je ale pořád co dělat... Postupně jej vybavujeme vším potřebným. Ikonostas máme již několik let a postupně na něm přibývají ikony převážně z řeckých ikonopiseckých dílen - sláva Bohu! 

Budeme rádi, když se přijdete podívat a třeba nás i podpoříte malým příspěvkem do kasičky. :-)

+ Doufáme, že Noc kostelů v Malé Chuchli bude inspirujícím a poučným zážitkem pro všechny návštěvníky! +

Následuje text o historii kostela:

KOSTEL  JMÉNA (NAROZENÍ) PANNY MARIE – MALÁ CHUCHLE

Ačkoliv dnešní podoba chuchelského kostela o románském či raně gotickém původu příliš nevypovídá, spekuluje se o možnosti, že byl vybudován již roku 1132. Anonymní Kanovník vyšehradský, pokračovatel Kosmův, nás zpravuje o tom, že: „dne 19. ledna dlel pan biskup Menhart ve vsi Chuchli a jednoho dne za soumraku stal se div neslýchaný a velmi hrozný. Když totiž, zmožen jsa již dřímotou, vstoupil na lože a jeho sluhové stáli u něho, najednou zazněl jim v sluch strašný hřmot, jako by vycházel z jeskyně a blížil se k jeho domu. Sluhové tím postrašeni, utekli a pána samotného tam nechali. On nevěda, co si rady, seskočil z lůžka, a jako u vidění, přitiskl se ke zdi u komína. A hle! Úžasný velký kus skály, valící se s hory, porazil dvě zdi u lože biskupova a tam se zastavil. Tak vyvázl biskup bez úrazu.“ Tento zápis by mohl vést k myšlence, že biskup Menhart nechal kostel vybudovat jako poděkování Matce boží za svou záchranu. Kanovník vyšehradský neopomenul navíc připomenout, že Chuchle patřila pražskému biskupství (patronátní právo ke kostelu patřilo pražským biskupům až do roku 1298). Zda byl biskup Menhart skutečně stavitelem původního kostela, nevíme. Představa je to však o to vzrušivější, vezmeme-li v potaz, že Menhart je jediným pražským biskupem, jehož podobiznu máme zachovanou. Jeho tělo bylo po úmrtí zasypáno vápnem, které vytvořilo jakousi schránku. Z té byl na příkaz Kamila Hilberta vytvořen sádrový odlitek, jenž do značné míry vypovídá o hmotě těla a částečně i o rysech, byť časem špatně čitelných. Pravděpodobný portrét poutníka do Svaté země, biskupa Menharta, nalezeného ve východní kryptě románské basiliky (krypta sv. Kosmy a Damiána), byl pořízen za přispění Vojtěcha Suchardy roku 1928.

Sádrový odlitek podobizny biskupa Menharta

V pramenech se však farní kostel objevil až roku 1264. Jeho podoba byla veskrze tradiční, založená na spojení pravoúhlých půdorysných útvarů. O tom, jak byl vyzdoben, se nám bohužel nedochovaly žádné zprávy. Již brzy po svém zřízení, tedy roku 1298, byl kostel převeden pod správu Zbraslavského kláštera (Aula Regiae), a to pražským biskupem Řehořem Zajícem z Valdeka. Celou obec Malou Chuchli, stejně jako Chuchli Velkou, získal Zbraslavský klášter na základě darovací listiny Václava II. z roku 1304. Po husitských válkách, při kterých byl roku 1420 vypálen i Zbraslavský klášter, sloužili v chuchelském kostele kněží podobojí. Když zbraslavský klášter roku 1455 získal kostel zpět, duchovní správa již nebyla obnovena („duchovní správy samotné již tu pak nebylo“). Tento neblahý stav přirozeně vedl k neodvratnému chátrání a degradaci architektury. Navíc byl kostel svými základy v dosahu spodních vod, trpěl vlhkostí zdiva, a přestože byl několikrát opravován, nakonec jeho konstrukce natolik zchátrala, že se celá budova zřítila. Záhy nato se začalo uvažovat o znovuobnovení svatostánku. Noví zřizovatelé přirozeně nestáli o to, aby se v důsledku spodních vod opakovalo nedávné zřícení. Ze sutin starého kostela a dalšího materiálu byl proto vybudován násep do takové výše, aby na něm postavená stavba nepodlehla zkáze („nový kostelík nynější na starém zdivu vystavěn“). Následně bylo započato s výstavbou, která rychle a zdárně došla roku 1774 svého dokončení. Do provozu byl kostel uveden 7. září téhož roku, kdy ho vysvětil zbraslavský opat Celestyn Stoy. Vznikla tak pozdně barokní architektura, jejíž výstavba do značné míry závisela na tehdejším rozkvětu místních lázní; na financování novostavby i kostelního vybavení se značně podíleli i lázeňští hosté. Snad k oblibě kostela a věhlasu obce přispěli i poutníci, kteří se sem, zvláště od druhé poloviny 17. století, vydávali na mariánské poutě a šířili zvěsti o léčivém prameni!

Půdorys kostela v podstatě kopíruje původní románské rozložení a skládá se z pravoúhlé podélné lodě s mírně odsazeným pravoúhlým presbytářem. Fasáda je členěna a zdobena kasulovými  okny a volutovými štíty na východním i západním průčelí. Kostel sice nemá věž, zakončen je však malou vížkou s dvěma zvony. Věžička je kryta cibulovitou bání. První větší zvon pocházející z roku 1708 je zasvěcen sv. Bernardovi a nese latinský nápis „Haec campana in honorem B. V. M. et s. Bernardi fusa Wolfgango abbate Aulae Regiae anno 1708“. Druhý menší zvon zasvěcený sv. Barboře je hruběji zpracovaný a nese nápis „J. G. K. (= Kühner) 1775“. Vchod do kostela se nachází z jižní strany a je rámován dvěma špaletovými okny, která jsou analogická s okny na stěně severní. Původní středověké vybavení se nedochovalo, nebo se postupem času odvezlo. Do nového svatostánku proto bylo pořízeno zařízení zcela nové, pozdně barokní či rokokové. Podobně i štukem zdobený hlavní oltář je pozdně barokní (rokokový) ozdobený obrazem Narození Panny Marie z roku 1774. Na stranách hlavního oltáře se nacházejí vchody ozdobené pozlacenými sochami andílků pocházejících ze stejné doby. Vybavení interiéru je navíc doplněno varhanami pocházejícími z roku 1850, které se snaží „býti ve shodě se slohem kostela.“

Kostel Jména Panny Marie, spravovaný původně zbraslavským děkanským úřadem, je od roku 1974 filiálním kostelem římsko-katolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba (Praha 5- Hlubočepy). V letech 1992-1995 byla provedena údržba a rekonstrukce všech kostelů ve farnosti, včetně kostela Jména Panny Marie. Havarijní stav kostela i vybavení byl zapříčiněn neodbornou rekonstrukcí v 70. letech a nadměrnou vlhkostí, způsobenou mimo jiné i zatékáním srážkové vody. Rekonstrukce probíhala od června roku 1994 do prosince roku 1995 a její náklady činily 3 000 000 Kč (včetně restaurování varhan a nástěnných obrazů). 

                                                                                    Petr Kubík & Marie Nechvátalová

Literatura a zdroje: Kronika zbraslavská; Hansl, Fr.: Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha, 1899, 234 – 238; Podlaha, A.: Posvátná místa království českého : Arcidiecese Pražská. Díl 3, Vikariáty: Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský, 1909, 305; Lehner, F.J.: Románské exkurse. Románské kostely zakončené chorem pravoúhlým v okolí Pražském, in: Method, XVII, č. 3, 25 – 26; Historische Wanderungen in der Umgebung Prags, in: Bohemia, XXX, č. 149, 911; Památky archeologické, I, 77; http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/mchuchle/mckostel.htm - vyhledáno 30.3.2012