Teplice, Románská krypta

Již podle zpráv středověkých kronikářů patřil klášter v Teplicích k významným stavebním počinům královny Judity, druhé manželky českého krále Vladislava I. Dosvědčují to i pozůstatky trojlodní klášterní baziliky, které přiřazují tuto stavbu k zaniklým vrcholným památkám románské architektury u nás. Mateřským konventem teplických benediktinek byl klášter u sv. Jiří na Pražském hradě a tamější bazilika se stala výchozím vzorem pro stavbu teplického klášterního kostela. Stavební dispozice záměrně napodobuje slavný kostel mateřského svatojiřského konventu. Vnější znaky stavby, její provedení a kamenické práce jsou výsledkem činnosti domácích hnutí, které navazovaly na rozkvět sasko-durynských stavitelských tradic v polovině 12. století.

Po pohromách, které postihly teplický klášter v průběhu husitských válek, stavba baziliky chátrala a svému účelu nadále sloužila zřejmě jen krypta a kaple při severní stěně kostela. V souvislosti s výstavbou zámeckého kostela byly pozůstatky baziliky po roce 1549 odstraněny a na jejich místě vznikl hřbitov. Archeologický výzkum v letech 1954–57 odkryl v zemi zachované části klášterního kostela a potvrdil některé údaje písemných pramenů k jejich historii. Samotná klášterní bazilika byla zasvěcena Panně Marii a zaujímala plochu 15,5 m x 40 m. Do dnešních dnů se z původních klášterních prostor baziliky dochovala pouze románská krypta. Do krypty pod kněžištěm se sestupovalo z lodi dvojím bočním schodištěm při jižní a severní straně. Mezi schodišti a kryptou byla předsíň se středovým schodištěm, vedoucím do kněžiště. Vstupní otvory do krypty s původními kamennými prahy a ostěním jsou dnes uzavřeny novodobými dveřmi. Zdivo krypty tvoří kvádříky, z vnitřní strany původně omítnuté, na vnější straně kryté pískovcovými kvádry. Prostor je členěn třemi dvojicemi sloupů, které spolu s konzolami nesly klenbu. Na čelních konzolách jsou vyryty tři soustředěné kruhy se středovým bodem, v křesťanské symbolice vyjadřující střed, z něhož vše vychází a k němuž se vše vrací, nekonečnost a věčnost vesmíru. Pískovcové sloupy stojí na čtvercových plotnách, oddělených od patky břidlicovými deskami. Trojitě členěné patky sloupků v jižní řadě zdobí nárožní drápky, v protější řadě má jeden sloupek stylizovaný akantový list. Na štíhlých válcovitých dřících jsou krychlové hlavice s lunetami. Dlažba mezi sloupy byla vytrhána před definitivním zánikem baziliky v 16. století v souvislosti s přemístěním hrobů na nové místo. Výjimečně zachovalým vnitřním prostorem se krypta řadí mezi nejvýznamnější památky románské doby v Čechách.