Bohdaneč, kostel Zvěstování Panny Marie

Bohdaneč, původně Zelená Bohdaneč, kdysi městečko, nyní obec, má kořeny ve 12. století a písemně se poprvé připomíná v roce 1233, kdy ji prodával velmistr Řádu německých křižovníků s červenou hvězdou Heřman Balka. Kostel, zasvěcení Zvěstování Páně, je raně gotický ze 13. století, z té doby se zachovala původní apsida, která přetrvala hrůzy pustošení dalších let. Zbytek, stejně jako celé tehdejší městečko, byl zničen na začátku třicetileté války.

Z jeho vnitřního vybavení vynikají zejména lustry z nedaleké sklárny v Tasicích, křtitelnice a kazatelna. Dochovaný pětiboký presbytář ze 13. století je sklenut pozdně gotickou žebrovou klenbou, sakristie valeně. V pozadí lodi stojí podklenutý kůr, podpíraný dvěma mohutnými pilíři. Na něm jsou umístněny varhany od firmy bratří Paštikové – Praha Žižkov. V presbytáři za oltářem je východní okno zdobeno vitráží znázorňující Zvěstování Páně. Obdélníková loď s plochým stropem je mladší než presbytář, stejně tak jako hranolová věž.  Do kostela se původně vcházelo gotickým profilovaným portálem v jižní stěně lodi.  Pod věží došlo k proražení nového vchodu a starý byl zazděn.

Původní barokní dřevěný oltář s motivem Zvěstování Páně, vystřídal v roce 1868 obraz stejného námětu od malíře samouka Františka Vysekala z Kutné Hory. Dnešní novogotický oltář pochází z roku 1898 z pražské dílny Josefa Krejčíka.  Jsou na něm v reliéfech vyobrazeni svatá Anežka Česká, svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Prokop. V severní zdi presbytáře je původní zděné, železnou mřížkou opatřené gotické sanktuárium, pod ním stojí starobylá kamenná křtitelnice na nízké noze. K  vítěznému oblouku přiléhá dřevěná barokní kazatelna ze třetí čtvrtiny 18. století.  Obětní stůl, jeho mensa, bývala dříve oltářem Jana Nepomuckého, který stával za vítězným obloukem. V lodi na epištolní straně je oltář zasvěcený Panně Marii lurdské a na evangelijní straně oltář zasvěcený svatému Václavu.  Oba oltáře pocházejí z konce 18. století.

Kostelu vévodí obrovský křišťálový lustr, složený z mnoha jiskřících hranolů, dokonalé dílo sklářů z nedaleké sklárny v Tasicích, z roku 1871, darovaný skelmistrem Josefem Rűckelem, za působení faráře Vorlíčka, který se velmi zasloužil o zvelebení kostela a zanedbané fary.

Ve zdi kostela jsou umístěny zachovalé náhrobky z 15. a 16. století.  Dlažba je z kamenných desek z lomu v Koutech.

V roce 1908 byla provedena oprava věže včetně jejího vyzdvižení asi o jeden metr a do ní byly vsazeny hodiny.

Do 1. světové války visely ve věži tři zvony. Nejstarší, dochovaný, je 80 centimetrů vysoký, průměr má 96 centimetrů a je z roku 1567, kostelu ho daroval Jindřich Robmháp ze Suché, pochází z kutnohorské dílny Ondřeje Kotka. O další dva zvony kostel přišel během 1. světové války, kdy byly přelity na vojenské účely. Vedle dochovaného zvonu ještě visí menší pojmenovaný po svém dárci, Jan, vysvěcený roku 2006.

Větší opravy kostela proběhly v letech 1936, 1940, 1950 a 1965, kdy došlo kromě opravy věže také k výměně šindelové střechy za prejzy a plech, a k opravě hodin včetně ciferníku a omítky kostela v roce 1969. V roce 2007 byla dokončena výměna střechy a bylo započato s opravou venkovní omítky, vnitřní omítky a v roce 2011 bylo vyměněno dřevěné obložení a schody na kůr.

Kolem kostela býval hřbitov. V roce 1902 došlo ke vkusné parkové úpravě řídícím učitelem Šnorem a učitelem Drbalem.  Park je dnes udržován Obecním úřadem v Bohdanči.

Ke kostelu patří fara, která je rovněž majetkem farnosti Bohdaneč, v pravo dole je společenská místnost určená ke schůzkám věřích.

Samostatná farnost Bohdaneč je v současné době spravována P. Mgr. Stanislavem Tomšíčkem, excurrendo, mše svaté se zde slouží pravidelně o nedělích, středách a svátcích. Filiální kostely má farnost ještě v Třebětíně, tam je kostel zasvěcen Navštívení Panny Marie, a v Michalovicích, který je pro změnu zasvěcen Sv. Matoušovi, apoštolu a evangelistovi a šest kaplí na svém území.

Kostely v Bohdanči a také v Třebětíně a v Michalovicích slouží místním věřícím a věřícím z okolí, stejně tak, jako návštěvníkům.  Jsou nejen historickou a kulturní památkou, ale především duchovními stánky, zděděnými po našich předcích.  Je třeba o ně dbát a pečovat po dobu jejich „zapůjčení“ současné generaci a předat je ve stejném, nebo lepším stavu dále, svým potomkům a budoucím generacím.

8.5.2013. A.H.