Červené Janovice, kostel sv. Martina

Na jižní straně návsi tehdejších Janoviček stával kostel sv. Martina, o jehož založení není určitých zpráv, avšak dochovaná zmínka pochází z roku 1350. V letech 1636 – 1651 byl chrám obstaráván klášterem sedleckým, jezuitskou kolejí z Kutné Hory, Františkány z konventu zásmuckého nebo jinou farností.

Původně byl kostel v Janovičkách vystavěn v gotickém slohu, což se prokázalo v roce 1875, kdy byl kostel opravován. Nalezena byla zazděná gotická kamenná okenní ostění a také okno za oltářem mělo ještě původní gotický tvar. Kostel byl malý. Chrámová loď byla 36 sáhů dlouhá, 5 a půl sáhů široká. Presbyterium bylo 2 sáhy dlouhé a 3 sáhy široké. Předsíň ve věži, kde byl hlavní vchod, byla 3 sáhy dlouhá a 1 a půl sáhu široká. Zdá se, že původně zde byla kaple, z níž povstal presbytář a později byla přistavěna loď chrámu a věž. V kostele byly tři oltáře. Hlavní byl oltář sv. Martina v rouše biskupském, jenž podává žebrákovi peníz jako almužnu.

Kolem kostela byl hřbitov, který se potvrzoval až do r. 1835. Po jeho zrušení byl zřízen nový hřbitov jižně od městečka na nejvyšším bodě v celém okolí.

Ze starého hřbitova se zachovaly dva náhrobní kameny z třebonínského vápence. Poměrně zachované a čitelné jsou nápisy: „Václav Herald Libštejnský z Kolovrat“ a na druhém „Veronika Libštejnská z Kolovrat, rozená z Dubé a Lipé“. Herald Libštejnský zakoupil Janovičky r. 1601 a zemřel 1630. Jeho první manželka Veronika zemřela nedlouho po koupi panství. Oba náhrobní kameny jsou zasazeny v místnosti pod věží.

Dne 23. června 1902, v době po zvolení papeže Pia X., za panování císaře Františka Josefa, podal administrátor a farář Václav Bartoš žádost o stavbu nového kostela na ministerstvu kultury a školství. Ministerstvo dalo povolení ke stavbě až po dlouhé době – 9. května 1908.

Plán v novorománském slohu zhotovil Matěj Krch, stavební rada při c. k. místodržitelství českého království. Strop chrámu tvoří trojdílná klenba a presbytář klenba dvoudílná. Plán na oltáře, kazatelnu a Boží hrob navrhl pražský profesor Jan Kastner. Výstavbu převzal stavitel Čeněk Dajbych z Kutné Hory a podal rozpočet na stavbu – mimo vnitřní zařízení – ve výši 78 936 Korun.

Rozloučení se starým kostelem a poslední služby boží byly vykonány v neděli 21. února 1909. Zvony byly sneseny o dva dny později.

Položení základního kamene se slavnostně konalo v neděli 11. července 1909. Základní kámen posvětil monsignor Jan Vorlíček, arciděkan z Kutné Hory. Stavbu prováděl Čeněk Dajbych se synem Jaromírem.

Hlavní oltář a kazatelnu vyřezal Bohumil Bek, boční oltáře a Boží hrob Jan Novák, oba řezbáři z Kutné Hory. Lavice dodal Josef Hrabák, zábradlí u presbytáře a zpovědnici Antonín Hrabák (oba z Kutné Hory). Křížovou cestu podle obrazů proslulého mnichovského profesora Martina Fenersteina vyřezal v lípě Mistr Charvát od firmy Bohumil Bek a kostelu dodatečně věnovala Theresie Bürgi z Kutné Hory. Varhany dodala firma Jan Tuček z Kutné Hory. Malbu chrámu provedl pod dozorem Matěje Krcha Josef Richter z Kutné Hory. Obraz sv. Martina na hlavním oltáři a Neposkvrněné početí blahoslavenné Panny Marie na oltáři bočním vytvořil pražský profesor Umělecko-průmyslové školy Emanuel Dítě. Obraz sv. Václava na druhém bočním oltáři maloval pražský akademický malíř, profesor František Ženíšek.

Do věže kostela byly ulity celkem 3 zvony. Ty však byly v první světové válce v roce 1915 zabaveny pro válečné účely. Nynější zvony jsou z roku 1947.

Chrám byl vysvěcen 15. října 1911 královohradeckým biskupem Th.Dr. Josefem Doubravou a v roce 1949 byl v kněžišti obohacen dvěmi zdařilými freskami Mistra Adámka - Nanebevzetí a Nejsvětější Trojice s našimi svatými ochránci.

Ve farnosti působilo v průběhu let velké množství kněží a plebánů. Jedním z kněží, kteří se nesmazatelně zapsali do historie mimo jiné také svým tragickým osudem, byl P. Jan Procházka. Farářem v Červených Janovicích byl od roku 1937 a působil zde do července 1941, kdy byl pro svá smělá kázání na udání zatčen Gestapem a odsouzen coby 70-ti letý stařec na 4 roky do káznice v Bruchsalu u Karlsruhe, kde po 2 letech umírá. Díky tamním kněžím byl pohřben v samostatném hrobě, nikoliv ve společné šachtě.

Posvícení se slaví v neděli po 15. říjnu a pouť po 11. listopadu – po svátku sv. Martina.