Mělník, kostel Čtrnácti sv. pomocníků, klášter

Dům čp. 54 – od roku 1999 sídlo mělnického muzea – má dlouhou a zajímavou stavební historii. V písemných pramenech se jako měšťanský dům objevuje poprvé na počátku 16. století. Postaven byl nicméně již ve 2. polovině 14. století. Středověký původ stavby dodnes dokládá její úzká a protáhlá parcela, mázhaus v přízemí i středověké, ve skále vytesané sklepy o několika úrovních. Příchod kapucínů v roce 1750 vyústil v rozšíření areálu o nově zbudovanou dvoupodlažní stavbu, která vyrostla na místě zahrady a sloužila jako zázemí řeholníků. Měli zde své cely, knihovnu a společnou jídelnu. Mezi původním měšťanským domem a zmiňovanou novostavbou vzniklo půvabné nádvoříčko. Oba objekty byly navíc důmyslně spojeny krytými chodbami. V roce 1932 bylo na průčelí domu přeneseno barokní sousoší Nejsvětější Trojice. Během komunistického režimu sloužila budova hospice jako lidová škola umění s byty pro učitele.
Kostel vybudovaný řeholníky z řádu kapucínů je velmi dobře dochovaným sakrálním prostorem pozdního baroka. Postaven byl v letech 1752–1753 a bratřím sloužil až do násilné likvidace kláštera v roce 1950. Architektura i vnitřní vybavení chrámu jsou charakteristické svojí jednoduchostí. Vedle hlavního oltáře s obrazem „Čtrnáct svatých pomocníků ve společnosti P. Marie“ stojí za bližší pozornost kazatelna, vitráže z doby kolem poloviny 20. století nebo zajímavě řešené zpovědnice. Najdeme zde také dvě repliky posvátných předmětů spojených již několik staletí s českou lidovou zbožností. Jedná se o kopii Pražského Jezulátka v kapli sv. Františka z Assisi a o napodobeninu reliéfu Panny Marie Staroboleslavské na bočním oltáři v lodi. V kostele byla pochována zakladatelka kláštera Terezie Čebišová i P. Serafin, po několik let představený celého kapucínského řádu. Kostel je přístupný veřejnosti celoročně, a to díky spolupráci farnosti s Regionálním muzeem Mělník.

(L.S.)