Bludov, kostel Božího Těla, poutní kostel v lese

V lesích severně nad Bludovem se nachází kouzelné poutní místo, jehož vznik se datuje už někdy do čtrnáctého století. V minulosti se tento poutní areál proslavil slavnými poutěmi a procesími. Kromě samotného kostela Božího Těla jsou nejstarší památkou pískovcová boží muka, dále zde najdeme Stonův kříž, křížovou cestu a kapličku Panny Marie z roku 1905. Právě z boku této kapličky vytéká od jara do podzimu vynikající, ledově chladná a křišťálově čistá voda přivedená z blízkého lesního pramene. V areálu se také nachází dvě ohniště s možností posezení. O poutní areál pečuje od roku 2018 Spolek pro Kostelíček Božího Těla, z.s. Aktivity tohoto spolku můžete průběžně sledovat na facebookovém profilu.

Deset zajímavostí o kostelíčku Božího Těla

1. První dochovaná historická zmínka o tomto poutním místě pochází z roku 1553. V tu dobu zde již stála dřevěná nebo kamenná stavba kostela, která byla využívána jako orientační místo v krajině. Velmi pravděpodobně tak byl kostelíček založen už někdy koncem 14. století.
2. Jak a proč toto poutní místo vzniklo? Důvodem byla podle pověstí sv. hostie, kterou zde vytrousil buď kající se zloděj, nebo pověrčivá selka. Hostii pak včely odnesly na blízký keř a utvořily kolem ní monstranci z vosku. 
3. Patří kostelíček Bludovu, nebo Hrabenovu? Poutní areál s kostelem se nacházejí v katastru obce Bludov. V mapách je ale parcela vnořená do pozemků hrabenovských. Proč? Traduje se, že Hrabenovští prohráli kostelíček v kartách. Pravdu se už ale zřejmě nedovíme. Jasné ale je, že kostelíček patří všem lidem dobré vůle a je zde vítán každý poutník bez rozdílu.
4. Strážcem kostelíčka bývali v minulosti až do roku 1782 poustevníci, členové III. řádu sv. Františka. Obývali dnes již neexistující poustevnu v těsné blízkosti tohoto kostela. Za to dostávali roční deputáty – tedy odměny v naturáliích, jako je žito, pšenice, sádlo, maso, pivo nebo otop. A jak takový „kosteléčkovský“ poustevník vypadal? Víme, že nosil hnědou kutnu přepásanou koženým opaskem, na nohou měl sandály a v ruce sukovici.
5. Celková délka tohoto kostela je 32,2 m, vnější šířka pak 14,3 m. Síla zdí je průměrně asi 95 cm. Nejzajímavější je vnitřní šířka kostelní lodi. Ta má celých 12,4 m, což je více než farní kostel sv. Jiří v Bludově.
6. Na začátku dvacátého století o toto místo pečoval Spolek sv. Rosalie. Dělo se tak až do nástupu komunismu v roce 1948, kdy byl rozpuštěn. Od roku 2018 o toto vzácné místo pečuje Spolek pro Kostelíček Božího Těla.
7. Křížová cesta v poutním areálu pochází z roku 1883 a patří mezi památkově chráněné objekty. Stejně jako kaple Panny Marie, která byla vysvěcena v roce 1905. Nechala ji obnovit rodina bludovského obvodního lékaře MUDr. Aloise Sloupenského na památku zemřelé dcery. Z boku kapličky vytéká od jara do podzimu lahodná pitná voda přivedená z blízkého lesního pramene. Kaple byla v roce 2022 poškozena padajícím stromem, nyní je po částečné rekonstrukci.
8. V poutním areálu kromě křížové cesty a kapličky najdeme také další dvě drobné památky. První z nich je nedávno obnovený Stonův kříž, postavený v roce 1843. Druhou památkou jsou pískovcová boží muka, která nechal už v roce 1683 postavit tehdejší bludovský farář Tomáš František Fojtík.
9. Nejslavnější poutě se zde konaly v první polovině 20. století, kdy ke kostelíčku přicházelo kolem 4000 poutníků. Mše svaté se tehdy celebrovaly na třech místech současně (v kostelíčku, před ním a v přilehlém lese). Z Bludova se na poutě ke kostelíčku chodilo společným průvodem. Pouť ke sv. Rozálii se každý rok koná vždy začátkem září. S pokorou zde uctíváme tuto patronku Bludova, na jejíž přímluvu v roce 1855 přestala v Bludově epidemie cholery.
10. Kostelíček byl v minulosti několikrát vykraden, zmizely obrazy a sochy. Přesná replika dříve ukradené sochy sv. Rozálie se však před několika lety záhadně přes noc objevila před bludovskou farou. Daroval ji neznámý ctitel této světice. Socha patronky Bludova je nyní umístěna zpět v kostelíčku.