Liberec, kostel sv. Antonína Velikého

Uprostřed libereckého hřbitova byl ve 14. století postaven první kostel, který zůstal až do roku 1695 jediným kostelem v Liberci. Základní kámen nynějšího kostela byl položen v roce 1579 za panství Kryštofa a Melchiora z Redernů. Vnitřek kostela byl tehdy velmi jednoduchý a bez ozdob. Stál zde pouze oltář zasvěcený svatému Antonínu Velikému, poustevníkovi. Tento mobiliář včetně varhan několikrát vyplenili Švédové za třicetileté války. V roce 1655  dostal kostel navíc menší sanktusní věžičku se zvonkem.

V roce 1734 byl z popudu hraběte Filipa Josefa Gallase kostel rozšířen a prodloužen. Byla přistavěna sakristie, v presbytáři postaven zcela nový oltář a křtitelnice, do příčné lodi přišly dva nové postranní oltáře.

Při požáru věže 16. června 1787 byly roztaveny všechny čtyři zvony a věž zcela zničena. Liberečtí občané mezi sebou vybrali peníze na vystavění věže nové. Po prusko-rakouské válce 1866 se rozhodlo, že Liberec dostane ještě vyšší kostelní věž, která byla v roce 1880 dokončena. Je vysoká 70,5 metru.

Roku 1881 došlo na přestavbu lodi kostela. Stavitelé uplatnili novogotický sloh. Hodiny na věži dostaly nové osvětlení plynem. K ozdobě oltářů neslouží obrazy, ale sochy.
Nádhernou atmosféru kostela dotváří barevná vitrážová okna. V hlavní lodi je vyobrazeno dvanáct apoštolů. Nynější varhany z roku 1930 patří mezi největší v severních Čechách.
Liberecké zvony, známé svým souzvukem v ladění padly za oběť ve světových válkách. V lednu 1957  byly posvěceny dva zvony nové.

Kéž ještě dlouho v Liberci vyzvánějí "Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem dobré vůle".