Zábřeh na Moravě, kostel Církve československé husitské

Vznik evangelického kostela v Zábřeze (od roku 1946 kostel Církve československé husitské) je úzce spjat s příchodem rodiny Brassů. Tito němečtí podnikatelé vstoupili do ryze katolického Zábřeha v roce 1860, kdy zakladatel rodu Vilhelm Brass získal podíl ve zdejší textilce a barvírně látek. Objekt vznikl na základě plánů známého zábřežského stavitele Karla Ilgnera (dále např. kino Retro, měšťanské domy na Havlíčkově ulici atd.). Samotný kostel je víceúčelovou budovou - kromě samotných sakrálních prostor totiž obnáší i samotnou faru pro kněze a jeho rodinu. Kostel, jeden z posledních klasických solitérů v Zábřeze, je orientován západo-východně. Leží v jižní části města na břehu Moravské Sázavy, poblíž takzvané německé školy (později změněné v kasárna, dnes bytový dům), zbudované též Hermannem Brassem. Objekt je dlouhý 27,7 metru, široký 15,6 metru. Jde o vcelku členitou stavbu s půdorysem kříže, v novogotickém slohu a s dominující 45 metrů vysokou věží, umístěnou nad hlavním vchodem. Kostel je zbudován z "ostře pálených" cihel ze Šumperka. Objekt, zcela v duchu novogotiky, není omítnut. Hlavní vchod kostela směřuje na západ, vchází se do něj po pěti pískovcových schodech - celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku překvapivá. Kostel totiž leží jen několik metrů od břehů Moravské Sázavy a hladina podzemní vody je zde tedy velmi vysoká. Vchodem, nad nímž byl původně nápis "EHRE SEI GOT IN DER HÖHE", později odstraněný, se vchází do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na kůr o kapacitě až padesáti osob. Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové místnosti, jižní schodiště pak vede na kůr a dále do zvonice. Zvonice pak přechází ve čtyřicet pět metrů vysokou věž, na jejímž konci je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. V zemi se pak skrývají mohutné, čtyři metry hluboké základy věže. Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do imitace žebrové klenby, vysoké dvanáct metrů. Má délku deseti metrů a šířku 8,5 metru. Podle stavitele se zde mělo vejít až dvě stě osob, kapacita sedadel byla devadesát míst. Hlavní loď pak přechází v kněžiště, oddělené dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou tři do oblouku zaklenutá okna, bohužel již bez původních vitráží. Vlastní vybavení kostela je unikátní. Až na petrolejové lampy, které brzy vystřídalo světlo elektrické, se totiž od svého vzniku prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety. Dochovány tak zůstaly dřevěné lavice, varhany, oltář i samotný ozdobně vyřezávaný kůr, usazený na čtyři sloupy a vystupující nad lavice. Originální je zřejmě i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště. Dochovaly se také hodiny, jejichž stroj byl vyroben v roce 1902 v Uničově, zrekonstruované před několika lety skupinkou nadšenců. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o kostel Církve československé husitské, ve vybavení nejsou obrazy, nástěnné malby, sochy ap.