Osek, kostel Nanebevzetí Panny Marie - cisterciácký klášter

Více než 800letou historii má klášter řádu cisterciáků v krušnohorském podhůří v Oseku. Dnes je kulturním a turistickým centrem nabízejícím pohled do historie, od doby románské přes gotickou až po barokní.

Klášter prošel od 12. století, kdy k nám byli cisterciáci pozváni, bouřlivým rozkvětem i úpadkem. Rozkvět oseckého kláštera vyvrcholil v 18. století, kdy dostal barokní podobu. Koncem druhé světové války byl poškozen bombardováním. Po roce 1945 došlo k odsunu německých cisterciáků, v roce 1950 zde totalitní stát zřídil internační tábor pro mnichy a kněze, kteří byli odváženi do věznic i uranových dolů na nucené práce. Poté se klášter stal charitním "domovem" pro řeholní sestry.

Cisterciáci získali klášter zpět po roce 1989. V červenci roku 1992 byl založen Spolek přátel kláštera Osek a sám klášter se stal v roce 1995 národní kulturní památkou.

Dominantou je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně trojlodní románská bazilika na půdorysu latinského kříže má pravoúhlý chór s kaplemi, příčnou loď, podle řádových pravidel nesměla mít věž, pouze malý sanktusník. Chrám o celkové délce 76 metrů patřil ve své době k největším řádovým stavbám v Čechách a stal se rodovým pohřebištěm (tj. nekropolí) pánů z Riesenburka. Po severní straně chrámu byl již roku 1209 vysvěcen hřbitov, přístupný z kostela takzvanou Bránou mrtvých , jež hrála v pohřebních obřadech cisterciáků důležitou symbolickou úlohu. Kostel byl patrně plochostropý s hrotitými arkádami trojlodí, zdivo z pískovcových kvádříků se místy dochovalo až ke krovu. Poškodili jej husité v letech 1421 a 1429 a vojska ve 30leté válce. Rozsah škod a původní podobu kláštera neznáme přesně, odhadujeme je pouze podle vedut a podle rytiny z knihy Augustina Sartoria. V době vzniku těchto vyobrazení již probíhala barokní přestavba konventu a kostela, která vyvrcholila za opata Benedikta Littweriga (1691 – 1726). Klášterní kostel byl zaklenut a nad bočními kaplemi (tzv. letní a zimní sakristie) přistavěny dvě cibulovité báně, průčelí doplnil portikus, a plastiky z dílny sochařů Františka A. Kuena a Edmunda Richtera, kteří jsou také autory soch a dřevořezeb oltářů v kostele a sakristii. Sochařskou výzdobu hlavního oltáře figurami čtyř apoštolů, stejně jako štukatury interiéru a malované štuky na oltářích prováděl Giacomo A. Corbellini v letech 1713 – 18. Obraz Nanebevzetí Panny Marie – patronky chrámu i celého řádu cisterciáků – na hlavním oltáři namaloval Jan Kryštof Liška, který je spolu s Michaelem Leopoldem Willmannem a Václavem Vavřincem Reinerem také autorem obrazů na postranních oltářích. Nástropní malby hlavní lodi a chóru kostela tvoří cyklus ze života Kristova a starozákonní výjevy od Jana Jakuba Steinfelse a Václava Vavřince Reinera z let 1718 až 1723. Figurální dřevořezby chórových lavic mnichů, stejně jako postranních oltářů a varhanní skříně na kruchtě řezal F.A. Kuen v letech 1714 – 1716. Architektem a stavitelem areálu byl Oktavián Broggio (1670 – 1742) z Litoměřic. Tento Ital narozený v Čechách projektoval ve stylu radikálního baroka několik staveb na Litoměřicku a v Praze. (zdroj: pruvodce.com)

Prohlídky kláštera s průvodcem - info zde.