Louny, kostel sv. Petra , hřbitov

Kostel sv. Petra je v Lounech jistě nejstarší dochovanou budovou. Byl totiž postaven ještě před založením města ve vsi zvané Lúně. Pravděpodobně celá loď kostela spočívá na základech románské svatyně, z níž se dochovaly i části zdí zejména v západním průčelí. Proto se lze domnívat, že kostel sv. Petra pochází z konce 12. století, z doby, kdy ves Lúně patřila bohatému benediktinskému klášteru v Kladrubech. Ale v písemných pramenech je kostel sv. Petra prvně zmíněn teprve roku 1359.

Kostel se brzy stal farním, ale po založení města se fara přesunula k novému chrámu sv. Mikuláše a stará ves se proměnila ve velké Žatecké předměstí. Dnešní podoba kostela je výsledkem přestavby v letech 1451–1463. Tehdy byla důkladně opravena loď a postaven zcela nový gotický presbytář. Současně vedle kostela vyrostla i  kostnice a dřevěná zvonice. Velmi zajímavým prvkem byla kamenná kazatelna vystupující z jižní zdi, která sloužila promluvám pod širým nebem. Údajně z ní kázal Jan Rokycana († 1471), kališnický arcibiskup. Kazatelna dnes již postrádá podstavec i stříšku a její vchod je zazděn.

Přestože kostel byl filiální, zachoval si do jisté míry samostatnou správu. Svědčí o tom četné odkazy k záduší sv. Petra i existence svatopetrského kněze, kterému se někdy říkalo místofarář. Právě z let 1473–1541 známe několik těchto kněží, mezi nimiž vyniká Mistr Jiří Klučovský, později kazatel v Betlémské kapli. 

V letech 1573–1579 se stavěla hřbitovní zeď zevnitř opatřená arkádami, do nichž se zazdívaly náhrobní kameny. Dva vchody do hřbitova vyzdobil místní kameník Vincenc Strašryba znamenitými reliéfy. V 16. a 17. století byl hřbitov u sv. Petra hlavním městským pohřebištěm. 

Teprve josefínské reformy znamenaly pro nejstarší lounskou památku katastrofu. Kostel byl zrušen a spolu se hřbitovem, zvonicí a kostnicí měl být prodán na stavební materiál. Velký zvon byl odvezen do nového kostela v Tisé u Děčína. Ale lounští měšťané se všemožně snažili kostel zachránit. Proto koupili lavice i menší zvon ze sanktusové vížky, aby se vše vrátilo do kostela k původnímu účelu. Ale následujícího roku 1792 se kostel stal majetkem města, které se muselo zavázat, že jej bude používat pouze ke světským účelům. Tak interiér přišel o své barokní oltáře (hlavní sv. Petra a Pavla a dva postranní sv. Jana Křtitele a Jana Nepomuckého) i o další umělecký inventář. Kostnice byla zbourána a brzy se rozebrala i prázdná zvonice. V polovině 19. stol. se zbourala také sakristie. Kostel město pronajímalo jako sýpku, sklad ovoce nebo seník, hřbitov se měl proměnit v sad. Hřbitovní zeď velmi utrpěla, když se ve městě v letech 1809–1812 budoval pivovar (dnešní galerie). Na jeho stavbu byly použity mohutné kameny z arkád zdi a z mramorových náhrobků se pálilo vápno.

Situace se změnila teprve roku 1871, kdy kostel koupil cítolibský zbohatlík František Hýra, majitel lounských mlýnů a cukrovaru. Ten chtěl kostel opravit a zřídit si z něj hrobku. Rekonstrukce se ujal rovněž cítolibský rodák Josef Mocker (později proslul dostavbou pražské katedrály sv. Víta). Ale velkorysý projekt přestavby kostela na hrobku pro 60 členů Hýrovy rodiny byl nakonec realizován jen částečně. Krach na vídeňské burze znamenal Hýrův bankrot, a tak kostel připadl opět městu. V letech 1873–4 (ještě za Hýrovy peníze) byl tedy odstraněn gotický krov a postavila se zcela nová střecha. Mockerovi lze rovněž připsat věžičku s točitým schodištěm na kůr, která byla přistavěna k jižní zdi. Od roku 1892 město pronajímalo kostel sv. Petra evangelické reformované církvi (kalvinistům) a také později o něj měla zájem Českobratrská církev evangelická. Ale kostel byl v žalostném stavu a byl dlouho zavřen. K vnějším opravám došlo teprve v letech 1929–31 a rekonstrukce střechy a kleneb roku 1937. Na bývalém hřbitově současně vznikl urnový háj.

Dnes kostel slouží jako lapidárium, ale v jeho prostorách se konají také svatby nebo koncerty a výstavy Základní umělecké školy v Lounech. Mezi skulpturami jsou zde nejcennější sochy Chrona a Víry (jinak alegorie Stáří a Mládí) od Matyáše Bernarda Brauna. Pocházejí ze hřbitovní zdi u cítolibského kostela, kde dnes stojí kopie. Zajímavá je rovněž barokní socha lva z lounské kašny. Další kamenné prvky pocházejí zejména z městského opevnění. Renesanční náhrobky patří např. Janu Troubovi z Javoré (1492), Václavu Matesovi z Vlkanova (1568), Zikmundu Táborovi z Lukavce (1577) a mnoha dalším. Uprostřed leží náhrobní kámen původně z kostelíka Maty Boží. Patří Jiřímu staršímu Dědkovi z Vlkové (1609), který byl v Lounech přes 18 let císařským rychtářem.