Kostel Pov. sv. Kříže

Práh veselského kostela Povýšení sv. Kříže leží v nadmořské výšce 429 m n. m., čímž značně převyšuje okolní krajinu. Jeho renesanční věž s hodinami je vidět z širokého okolí a tvoří tak malebnou dominantu našeho města.
    Samotný kostel je poprvé připomínán roku 1261 a jeho nejstarší části jsou vystavěny ve slohu románsko-gotickém. V pozdějších dobách proběhla ještě řada úprav, které daly chrámu Páně jeho dnešní tvář.
    Kamenný kostel byl vystavěn kolem roku 1230 pány z Rožmberka. Okolo roku 1360 byl přistavěn goticky sklenutý presbytář, z té doby pochází i dodnes zachovalá klečící postava zakladatele - patrně Petra Voka z Rožmberka - před svatým opatem na straně evangelia, jež má býti zachována. V presbytáři nalezneme další fresky s motivy svaté Veroniky, poslední večeře Páně, labutě či rožmberské pětilisté růže.
    V letech 1542-1544 byla přistavena renesanční předsíň s cimbuřím a vížkami. Její strop je zdoben symboly čtyř evangelistů , stěny pak biblickými výjevy (boháč a Lazar) a útržky latinských nápisů. Z předsíně vstoupíme do hlavní lodi vzácným románsko-gotickým kamenným portálem, jenž je jednou z nejstarších částí kostela.
    Se stavbou majestátní veselské věže bylo započato roku 1597 a byla velmi rychle - již příštího roku - dokončena. Ke stavbě bylo potřeby mnoho materiálu, proto městští radní rozhodli , že každý soused, ač bohatý či chudý, musel přivézt půl sáhu kamene a dvě fůry vápna.
    Přímo pod věží na severní straně lodi byla zřízena kaple Božího hrobu s pseudogotickým oltářem, bohatě zdobená freskami. Ty však roku 1655 zničil požár, proto byly přemalovány. Dnes v této boční kapli nalezneme na levé straně znak rožmberský, vedle jezdce s rožmberským erbem, tím má být Petr Vok z Rožmberka, na třetím obraze pak erb jeho manželky Kateřiny z Ludanic (nejspíše znak Švamberků). Vpravo je vymalován městský znak - nekorunovaný zlatý lev v modrém poli. ( Pozn.: Možná jste si všimli, že dnes je jako znak města užíván lev v červeném poli. Další variantou je lev na modrém pergamenu, který je v červeně vroubený. Jak je to vlastně správně nikdo neví, protože městské kroniky shořely při požáru. Jisté je jen to, že nalézáme tyto tři různé varianty.)
    Onen požár z roku 1655 měl ještě dalekosáhlejší důsledky. Loď musela být nově sklenuta a roku 1658 byly současně zřízeny dvě boční oratoře, křížově sklenuté.
    Náš chrám je vybaven monumentálním, raně barokním, portálovým hlavním oltářem se sochami sv. Šebestiána a sv. Václava, nahoře pak sv. Apoleny, sv. Barbory a sv. Floriána. Oltář postavil J. Stegmüller v letech 1684-1690, truhlářské práce provedl P. Winkler z Bechyně. Oltářní obraz je novější, ten původní z doby okolo roku 1600 je pověšen na stěně presbytáře.
    V lodi při triumfálním oblouku stojí dva protějškové oltáře z roku 1740; vlevo oltář Panny Marie Radostné se sochami Panny Marie s děťátkem a jejích rodičů svatého Jáchyma a Anny, vpravo oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha.
    Již několik set let zvoní Veselákům při svítání i klekání, událostech dobrých i špatných čtyři zvony; největší a nejmladší Maria (z r.1662), Martínek (1597), Kříž (1503) a přes pět set let starý Pražáček , zvaný též Arvita (1493). Tři z veselských zvonů jsou starší než samotná věž. Dříve byly umístěny v dřevěné zvonici, která stávala před presbytářem čelem k městu.