Stříbro, sborový dům Českobratrské církve evangelické

JAKOUBEK ZE STŘÍBRA 

Přítel a spolužák Jana Husa. Roku 1393 se stal bakalářem a 1397 mistrem. Od r. 1400 přednášel na univerzitě. Mezi českými kazateli tohoto období byl prvním, kdo prosazoval přijímání podobojí (utrakvismus), poprvé s myšlenkou vystoupil někdy v r. 1414 (v tu dobu byl Jan Hus v Kostnici). Tato idea podávání svatého přijímání "pod obojí způsobou" (tj. chleba a vína), která se nakonec stala pro husitství natolik klíčovou, že tvořila jeden ze Čtyř artikulů pražských, na jejichž vzniku se mimochodem Jakoubek též podílel, byla zpočátku velmi diskutována a téměř Husovy přívržence rozdělila. V této době byl Jakoubek dán do klatby. Od r. 1419 působil jako kazatel v Betlémské kapli.

V husitských sporech stál na straně Pražských, pravděpodobně proto, že měl pocit, že Táborité zacházejí příliš daleko (mnoha názory je jim však bližší). Ve většině sporů byl jednotícím prvkem, díky kterému se podařilo najít kompromis. Účastník velkého hádání 10. prosince 1420, kde se mu podařilo prosadit kompromis ve sporu o ornátech. Byl jedním ze čtyř správců husitského duchovenstva spolu s Janem Želivským, Janem z Příbrami a Prokopem z Plzně). Inicioval svolání schůze v Karlově koleji 12. listopadu 1421, která potvrdila synodu, čímž chtěl zabránit extrémům ze strany Jana Želivského, avšak neúspěšně. Dne 7. března 1422 podal na Želivského žalobu a přímo tak zavinil následné Želivského odsouzení a popravu. Brzy na to byl donucen k vyhnanství v Hradci Králové, ale již koncem května se vrátil do Prahy.

Zastával tezi, že obrana (nikoli šíření) slova Božího mečem, je správná. To byl podklad pro tábority, kteří si to vyložili jako požehnání k vojenským akcím. To vyvolalo jeho spor s Petrem Chelčickým. 

https://www.e-cirkev.cz/